Teplota je jednou z nejčastěji měřených fyzikálních veličin. Velká různorodost potřeb a aplikací spojených s měřením teploty vedla k situaci, že je nyní k mání velký počet senzorů, převodníků a zařízení, která umožňují měření. Čím dál tím složitější není samotné měření, ale výběr správného senzoru (převodníku) a měřicího zařízení.
Většinu současných přístrojů pro měření teploty můžeme roztřídit na: kontaktní teploměry založené na roztažnosti, elektrické převodníky a bezkontaktní optické převodníky. Kontaktní metody vyžadují pro provedení měření výměnu tepla mezi měřeným objektem a teploměrným obvodem a jsou tedy invazivními metodami, na rozdíl od optických metod.
Teploměry založené na roztažnosti tvoří nejstarší skupinu zařízení pro měření teploty. U většiny konstrukcí se využívá jev teplotní roztažnosti:
Měřicí rozsahy technických a laboratorních teploměrů jsou běžně od -50 °C do +200 °C a rozlišení není menší než 0,1 °C. Speciální konstrukce umožňují měření od -100 °C do 400 °C.
Teploměry tohoto typu se používají stále méně často, nicméně se vyznačují velkou stabilitou, nevyžadují elektrické napájení a jsou odolné vůči vlivům prostředí. Navíc díky dlouholetým zkušenostem v konstrukci a užívání těchto teploměrů jsou stále brány jako uznávané cejchovací, referenční a laboratorní teploměry.
Nejrozšířenějšími metodami měření teploty jsou metody elektrické, využívající čidla změn:
Uvedené senzory teploty označujeme obecně jako:
Většina současných elektrických teploměrů používá odporová čidla (angl. RTD) nebo termočlánková čidla (angl. TC). Obě skupiny senzorů jsou standardizovány evropskými normami.
Norma EN 60584 definuje charakteristiky a metrologické parametry termoelektrických čidel a norma EN 60751 definuje fyzikální a metrologické vlastnosti a parametrické konstanty odporových, platinových čidel.
Termistorová čidla nejsou normativně definována, ale jsou důležitou skupinou s ohledem na nízkou cenu a velmi velkou citlivost v rozsahu komerčních teplot.
využívají změnu odporu materiálu vyvolanou změnami teploty. Nejčastěji používaným termorezistivním materiálem je platina (Pt), avšak existují i termorezistory vyrobené z niklu (Ni) nebo mědi (Cu). Normativní senzory jsou dostupné jako Pt100, Pt500 nebo Pt1000, což příslušně znamená, že jejich jmenovitý odpor při teplotě 0 ºC je 100 Ω, 500 Ω nebo 1000 Ω. S ohledem na to, že čidla RTD jsou považována za nejpřesnější, je jejich přesnost měření normovaná a definovaná třídou A nebo B. V praxi se setkáme ještě s dodatečnými třídami přesnosti AA, C, ⅓B nebo 1/10B (Tab. 1).
Třída čidla RTD | Hodnota odporu při teplotě 0 °C | Přípustná změna měřené teploty |
---|---|---|
AA | ±0,04% (±0,1 °C) | ±[0,1 °C + (0,0017 •T)] |
A | ±0,06% (±0,15 °C) | ±[0,15 °C + (0,002 •T)] |
B | ±0,12% (±0,3 °C) | ±[0,3 °C + (0,005 •T)] |
C | ±0,23% (±0,6 °C) | ±[0,6°C + (0,01 •T)] |
Měření teploty s použitím čidel RTD se realizuje jedním ze 4 měřicích zapojení (Obr. 1). Pro čidla vyrobená v třídě A je doporučováno zapojení s úplnou nebo částečnou kompenzací.
Doporučovaný měřicí proud tekoucí čidly RTD by neměl překračovat 1mA kvůli vlastnímu ohřevu čidel. V praxi zajišťují stabilní monolitické proudové zdroje s hodnotou 100 µA ÷ 400 µA při standardním koeficientu citlivosti platiny αPt=0,00385 Ω/ºC dostatečný úbytek napětí na Pt100, aby se v měřicím obvodu daly použít typické analogově-číslicové převodníky s rozlišením od 16 do 24 bitů.
jsou variantou termorezistorů vyrobenou ze spékaných materiálů s velkými teplotními koeficienty. Rozdělují se na sensory NTC se záporným teplotním koeficientem, kdy vzrůst teploty způsobuje zmenšení odporu čidla, a termistory typu PTC s kladným teplotním koeficientem. Termistory se vyznačují velkou citlivostí v rozmezí 50 °C ÷ 125 °C. Avšak v rozšířeném rozsahu teplot mají silně nelineární termometrickou charakteristiku, což komplikuje přepočítávání změn odporu na teplotu a snižuje přesnost měření. Napájecí a měřicí obvody jsou stejné, jak u platinových čidel RTD.
využívají Seebeckův jev, který spočívá v tom, že v elektrickém obvodu, ve kterém jsou dva spoje kovů nebo jejich slitin, vzniká termoelektrická síla. Velikost síly závisí na rozdílu teploty spojů a jejich druhu. Teplý spoj je měřicí spoj, zatímco volné konce vodičů tvoří vztažný bod (Obr. 2).
Velikost termoelektrické síly (napětí) závisí na rozdílu teplot a velikosti Seebeckových koeficientů kovů tvořících měřicí spoj termočlánku. Abychom dosáhli přesného měření, provádí se v praxi kompenzace (angl. CJC) změn teploty volných konců termočlánku dodatečným měřením teploty T2. Měření se provádí v místě srovnávacího spoje a pro tento účel se používá termorezistor, termistor nebo další termočlánkový spoj.
Volbou vhodných materiálů spoje lze získat patřičně velkou citlivost vyjádřenou v mV/°C. V tabulce 2 jsou uvedeny nejčastěji používané konfigurace kovů tvořících měřicí spoje termočlánků a elektrické parametry spojů unifikovaných v aktuální normě EN 60584.
Přesnost měření termočlánků vychází z třídy 1 nebo 2 a měřicího rozsahu. V základním rozsahu je přesnost čidel vyrobených v třídě 1 rovna ±1,5 °C. V rozsahu teplot od -40 °C do +125 °C má termočlánek typu T (Cu-CuNi) nejvyšší přesnost rovnu ±0,5 °C.
Mezi čidly teploty jsou rovněž taková, která využívají optické jevy. Nejrozšířenější konstrukce teploměrů využívají světlovody a pyrometrické převodníky.
s nepřímou metodou využívají pro vlastní měření polovodičová GaAs, termochromní, fotoluminiscenční a jiná čidla umístěná na konci světlovodu a následně přenášejí světlovodem signál z čidla teploty do optoelektronického převodníku.
V případě světlovodných čidel s přímou metodou je samotný světlovod senzorickým prvkem. S využitím jevu rozptylu světla, změny indexu lomu nebo změny vazby dvou světlovodů můžeme určit průměrnou teplotu světlovodu nebo dokonce rozložení teploty po určité délce světlovodu.
Světlovodná čidla nacházejí o ohledem na své specifické vlastnosti uplatnění jako vysoce specializované teploměry.
Jsou chemicky a mechanicky odolné, necitlivé na elektrické a magnetické pole a elektromagnetické rušení. Mají potenciální měřicí rozsah od -200 °C po až 2000 °C, dobré dynamické vlastnosti a možnost přenosu signálu na velké vzdálenosti.
patří do skupiny bezkontaktních čidel teploty. Je to jejich významný rys, protože měření má neinvazivní charakter a pyrometrické čidlo si nemusí pro provedení měření předávat teplo s měřeným objektem.
Neruší tak při měření teplotní pole a jeho dynamické vlastnosti jsou nesrovnatelně lepší. Pyrometrická čidla transformují tepelné (teplotní) záření, které vyzařují všechna tělesa. Intenzita tepelného záření úzce závisí na teplotě a hlavně se nachází v rozsazích vln infračerveného a viditelného záření.
Pyrometrická čidla používají optické sestavy složené z čoček, světlovodů a zrcadel, které připravují optický signál směrovaný na tepelný detektor nebo fotodetektor. Tepelné záření (infračervené, viditelné světlo) může být měřeno v určité vzdálenosti od měřeného objektu, jelikož není silně rušené. Proto také pyrometry provádějí dálkové, bodové měření teploty. Bohužel intenzita tepelného záření nezávisí pouze a výlučně na teplotě. Druh materiálu a fyzikální vlastnosti materiálu (hladkost, hrbolatost, pokrytí oxidy, koeficient odrazu světla a další) rozhodují o emisivitě tepelného záření. Schopnost vyzařovat tepelné záření se definuje pomocí koeficientu emisivity. Tento parametr byl šířeji popsán v článku Koeficient emisivity - vliv na přesnost měření teploty.
Pyrometrické teploměry mohou měřit teplotu v rozmezí od 50 °C do až 3000 °C. Největší přesnosti na úrovni 0,5% dosahují fotoelektrické a dvoupásmové pyrometry. Současně doba měření definující jejich dynamické vlastnosti nepřekračuje 1 sekundu a v případě fotoelektrických pyrometrů je od 5 do 100 milisekund.
Vadou většiny jednoduchých ručních pyrometrických teploměrů je nutnost nastavovat emisivitu během měření a zamířit pyrometr přesně a kolmo na měřený povrch. Rozvojem koncepce bezkontaktních optických čidel jsou termovizní kamery, jejichž princip funkce je stejný jak u bodových pyrometrických čidel s tím rozdílem, že s vhodným rozlišením měří rozložení teploty po povrchu.
S ohledem na velký počet dostupných čidel a převodníků teploty je volba správného řešení často základním problémem. Níže je sestaveno do tabulky porovnání základních a nejčastěji používaných senzorických technik.
Termorezistory RTD | Termočlánky TC | Termistory NTC/PTC | Pyrometry | |
---|---|---|---|---|
Dosahovaný rozsah měření | -200 °C ÷ 850 °C | -260 °C ÷ 1800 °C | -80 °C ÷ 150 °C | -50 °C ÷ 3000 °C |
Typická přesnost | <0,5% | 0,5% ÷ 2,5% | <5% | <5% |
Stabilita | *** | ** | ** | ** |
Dynamické vlastnosti | ** | *** | * | *** |
Citlivost | ** | * | *** | * |
Linearita | *** | ** | * | * |
Cena čidla/měřicího sys. | ** | * | ** | ** |
Aplikační vlastnosti | Velká přesnost, cejchovací čidla, | Vysoké teploty, velká dynamika | Velká citlivost, ekonomické | Bezkontaktní měření, vysoké teploty, velká dynamika |
Produkty AXIOMET | AX-C850 | AX-C830, AX-5002, AX-5003, AX585B | AX-7510, AX-7520, AX-7530, AX-7531, AX-7600, AX-7550, AX-5002 |
Označení významu parametru:
*** velký
** střední
* malý
Mezi čidly teploty v průmyslovém rozsahu teplot -25 °C ÷ 125 °C se stále výrazněji projevuje současný trend, který cenově porovnává jak samotná čidla, tak i měřicí převodníky a hotové systémy pro měření a záznam teploty. Elektronické teploměry a záznamníky střední třídy využívající termočlánky a termorezistory RTD jsou cenově srovnatelné. V téže cenové kategorii se nabízejí také pyrometrické teploměry a jednoduché termovizní kamery. Všechny uvedené typy měřicích přístrojů jsou dostupné v nabídce AXIOMET.
V případě výrazného zvýšení přesnosti měření, dynamiky, rozsahu měření nebo rozlišení měření dochází k dramatickému nárůstu ceny teploměru. V takovém případě jsou zde uvedené základní poznatky a shrnutí ohledně měření teploty nutné pro správný výběr čidla.