Obě měření slouží k určení odporu. Liší se druhem měřeného prvku, což se odráží v měřeném rozsahu hodnot.
V případě elektronických dílů je hodnota v rozsahu od zlomků ohmu po – maximálně – megaohmy [MΩ].
Zatímco hodnota izolačního odporu se často vyjadřuje v gigaohmech [GΩ].
Aby měření tak velkého elektrického odporu bylo vůbec možné, je nutno použít mnohem větší měřicí napětí než v případě klasického měření odporu. Toto napětí bývá obvykle v rozsahu od 100 VDC do 1000 VDC a nehodí se pro měření součástek, jelikož by je mohlo zničit.
Samozřejmě že skutečnost, že se tak velké napětí vytváří v malém přístroji, klade dodatečné nároky na konstrukci měřiče a bezpečnost jeho používání.