Objemová a povrchová rezistivita jsou dva základní parametry elektrických izolantů.
Objemová rezistivita se týká proudu tekoucího uvnitř izolačního materiálu vlivem homogenního elektrického pole. Měří se vždy nepřímou metodou měřením objemového odporu a zohledněním efektivního povrchu měřicí elektrody a tloušťky vzorku. Měření tohoto typu se neprovádějí snadno s ohledem na velmi malé protékající proudy. Proto také při určování objemové rezistivity je dobré změřit hodně vzorků a zprůměrovat výsledky, zvláště pokud samotný materiál není homogenní.
Povrchová rezistivita se týká proudu tekoucího v povrchové vrstvě materiálu. Měří se nepřímo měřením povrchového odporu se zohledněním efektivní délky měřicí elektrody a šířky štěrbiny mezi elektrodami. Toto měření je obtížné proto, že na povrchovou vodivost má vliv okolní prostředí, což je vidět zvláště silně v případě materiálů s velmi velkou rezistivitou.
Je doporučováno měřit objemovou rezistivitu pomocí tří elektrod: měřicí a ochranné na jedné straně dielektrika a napěťové na opačné straně. Podobně tak i u povrchové rezistivity, u které je pouze jiné rozmístění elektrod. Měřicí a napěťová elektroda se pak nacházejí na stejné straně dielektrika a ochranná na opačné.